Teambuilding. Slovo, které může znít všelijak. My jsme si ho letos opět vyložily po svém: 8 hodin v autě, voda, hory, neopreny, pád do ledové Soči, déšť, zipline, kytara, smích a pistáciové croissanty. A nutno říct, že jsme si ho vyložily opravdu dobře. J
Ve středu 19. srpna jsme v jednu hodinu ráno vyrazily z Brna směr Slovinsko. Po přibližně osmihodinové cestě jsme ještě zvládly zastávku u pevnosti Predel a pak už hurá do našeho krásného, čistého Campu Toni.Po snídani jsme vyrazily k prameni řeky Soči. Cesta místy připomínala spíš feratu než turistickou procházku, ale zvládly jsme ji a odměnou nám bylo nádherné malé jezírko s krásnou průzračnou vodou.
A protože nám to nestačilo, pokračovaly jsme k Veliki Korita – jednomu z nejkrásnějších míst na Soči. Smaragdová voda v soutězkách byla nádherná, křišťálově čistá ale strašně studená! Některé z nás se přesto rozhodly přesvědčit se o tom osobně. J
Po návratu do kempu nechyběla večeře, koupání u kempu na soutoku Koritnice a Soči a také náš workshop „Sedm pilířů…“, při kterém jsme si připomněly, že tým je hlavně o vzájemné spolupráci, podpoře a důvěře.
Čtvrtek: jde se na vodu!
Ve čtvrtek ráno jsme sbalily věci na vodu a vyrazily na vodácké školení. Potom jsme se rozdělily do dvojic, nasedly do lodí a vydaly se na 16 kilometrovou plavbu po nádherně čisté Soči. Všechno šlo skvěle. Tedy… skoro všechno. J
Po vodě jsme převlékly mokré věci za suché a vydaly se na dvouhodinovou procházku soutěskou Tolminska korita. Tyrkysová voda, bílé vápencové stěny a nádherná příroda nás naprosto dostaly. Večer začalo pršet. A když říkáme pršet, myslíme tím pršet ópravdu hodně!! Naštěstí nám déšť náladu nepokazil. Kytara, zpěv, vtípky, smích a celý ten společně prožitý den nám na dobré náladě jen přidávaly J.
Pátek: Soča přitvrzuje
Ráno jsme zjistily, že přes noc se Soča rozhodla trochu „přidat“. Hladina stoupla a řeka byla mnohem rychlejší a hlavně dravější.
A tak jsme pádlovaly, bojovaly, smály se… a samozřejmě některé z nás také „dobrovolně“ otestovaly teplotu vody zevnitř. 😊
Byly chvíle, kdy jsme měly respekt, ale právě tehdy se ukázalo, jak skvěle fungujeme jako tým. Fandily jsme si, pomáhaly a navzájem se povzbuzovaly.
A odměna? Pistáciové croissanty! Na ty jen tak nezapomeneme. Prostě byly mňamózní!
Odpoledne nás čekal ještě rafting. Neopreny, helmy, vesty a boty – sluší nám to, ne? 😄 Déšť mezitím stále pokračoval, ale nám už to bylo úplně jedno. Naši „gajdi“ byli skvělí a bezpečně nás provedli celým úsekem.
V kempu pak přišla na řadu horká sprcha, suché oblečení, výborní pstruzi na grilu, kytara a zpěv. A hlavně obrovská radost, že jsme to všechno zase společně zvládly.
Sobota: kdo se bojí, nesmí na zipline!
Poslední ráno jsme sbalily všechny věci a v půl deváté vyrazily na poslednívýzvu – zipline.
Tak to už chtělo pořádnou dávku odvahy. A taky trochu sebezapření při pohledu dolů… Ale zvládly jsme to!! Zipline rozhodně doporučujeme všem, kdo si chtějí dokázat, že odvaha se někdy nachází přesně tam, kde bychom ji vůbec nehledaly.
Potom už džípy, Bovec, poslední společné občerstvení a hurá domů. Do Brna jsme dorazily kolem půl deváté večer – unavené, ale absolutně nadšené z neobvyklých zážitků (na které by mnohé z nás za normálních okolností neměly ani pomyšlení J )
A co nám teambuilding dal?
Kromě: povědomí o všech svalech, co člověk na těle má, pár mokrých věcí, silných zážitků, nových kamarádů a vzpomínek na nejlepší pistáciové croissanty hlavně to, že se na sebe můžeme spolehnout.
Ukázalo se, že když jedna potřebuje pomoc, druhá pomůže. Když se někdo bojí, ostatní povzbudí. A když už opravdu nevíme, co dál, vždycky se najde někdo, kdo začne vtipkovat a dobrá nálada a síla je zase zpět.
A přesně o tom pro nás teambuilding je.
Velké díky patří všem, kteří se o nás během pobytu starali. Především to byli kluci z CK Peřej. Tome, Tomíku, Jirko a Pufe díky. Byli jste skvělí! Velké díky pak samozřejmě patří našemu Peťovi Sojákovi – člověku, který celý teambilding vymyslel a mentoroval as kterým již jezdíme krásných 7 let. Peťo – máme Tě rádi a děkujeme.
